KURZY

Jan Bartoš je zahraničním tiskem popisován jako „jeden z nejlepších evropských klavíristů“ a „citlivý a rafinovaný interpret“. Legendární klavírista Alfred Brendel o něm napsal, že je „jedním z mých nejpůsobivějších a nejzajímavějších mladých kolegů. Virtuozita se v něm snoubí s hlubokým přemýšlivým muzikantstvím.“ Jeho dvojalbum, Beethovenovy Sonáty, získalo nejvyšší hodnocení v BBC Music Magazine: "Všechno na této nahrávce je vynikající...Jeho přístup ke klavíru je nad míru vytříbený...Arietta op. 111 je zde tak nádherná, že by bylo ztrátou času pro ni hledat ta správná slova." Jeho mozartovská deska, kterou natočil s Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií, byla významným americkým kritikem Bernardem Jacobsonem zařazena mezi „Best of 2017“ na serveru Seen and Heard International. Jeho tři alba získávají uznání domácí i zahraniční kritiky (BBC Music Magazine, Gramophone, The Sunday Times, Fanfare a další)

​Jan Bartoš koncertoval v mnoha evropských zemích  stejně jako v Asii a USA (Carnegie Hall, Juilliard School, Merkin Concert Hall, Rockefeller University v New Yorku, ad.). V roce 2009 debutoval v New Yorku v Beethovenově Klavírním koncertu č. 5 s Manhattan Philharmonia pod taktovkou Kennetha Kieslera. 

​Jan Bartoš je vítězem tří soutěží v New Yorku – 2009 Mieczyslaw Munz, 2008 Zaslavsky-Koch a 2004 Peter S. Reed. V roce 2006 získal 1. cenu na soutěži Rotary Musikförderpreis v německém Norimberku. Dále je držitelem prestižních ocenění Rucorva Trust Award v Holandsku, Schimmel Prize v Německu a stipendistou Ministerstva kultury ČR.

​Jan Bartoš byl posledním žákem klavíristy Ivana Moravce. V České republice studoval ve třídách Martina Ballýho a Miroslava Langera, v zahraničí pokračoval pod vedením Alfreda Brendela, Leona Fleishera, Jamese Tocca, Marcela Baudeta a Zenona Fishbeina. V New Yorku se také intenzivně věnoval komorní hudbě pod vedením Roberta Manna (Juilliard String Quartet) a Lawrence Duttona (Emerson String Quartet). Je držitelem Professional Studies Diploma z Manhattan School of Music v New Yorku a doktorátu Akademie múzických umění v Praze. 

Jan Bartoš je uměleckým ředitelem mezinárodního festivalu a institutu Prague Music Performance.

​

Hře na klavír se věnovala od tří let v LŠU Voršilská (nyní Hudební škola hl. m. Prahy). Pod vedením nezapomenutelné prof. Zdeny Janžurové, která hned rozpoznala její talent, vystupovala záhy jako model na seminářích po celé republice. Tuto činnost později završila ve čtyřdílném cyklu videokazet „Klavír hrou“ v rámci metodického programu pro pedagogy hudebních škol. Je absolventkou Gymnázia Jana Nerudy s hudebním zaměřením, z klavírní třídy fenomenálního prof. Martina Ballýho, a Pedagogické fakulty UK v Praze.
Během své klavírní dráhy se zúčastnila velkého množství celostátních a mezinárodních soutěží v sólové i komorní hře, kde získala mnoho ocenění. Významná jsou ocenění za provedení a interpretaci děl B. Smetany, B. Martinů, K. Slavického a L. Janáčka.
Vystupovala s předními hudebními tělesy, jako například Jihočeská filharmonie, komorní orchestr Josefa Suka, komorní orchestr Akademie věd, komorní orchestr Solisti di Praga nebo Pražská komorní filharmonie.
Mimo koncertní dráhy pedagogicky působila například jako profesorka klavíru na Gymnáziu Jana Nerudy s hudebním zaměřením a Hudební škole hl. města Prahy nebo jako profesorka korepetice melodramu na pražské DAMU. V současné době pedagogicky působí na ZUŠ Bajkalská jako klavírní pedagog, dále jako korepetirorka a věnuje se též výuce orchestrální hry.
V roce 2001 absolvovala první turné po Japonsku se zahraničními pěvci a stala se tak stálým hostem japonských pódií. Má pravidelné koncerty s operními pěvci a instrumentalisty v Čechách i v zahraničí.
Veronika Ptáčková je nejen vynikající sólistkou, ale i vyhledávanou komorní hráčkou. Působí také jako skladatelka a aranžérka. Je autorkou originálních sborových úprav pro projekt „Sborovna Rádia Classic Praha“ a věnuje se i autorské hudbě ve vlastním projektu s názvem „Angelic Piano Music“. Je zastupovanou autorkou organizace OSA a Intergram.